AAA

Pomníky

Vznik pomníků

Ihned po bitvě zorganizovala pruská armáda pohřbívání padlých, k čemuž použila i veškerého civilního obyvatelstva, které ve vesnicích zůstalo. Mrtví byli ukládáni po 20 až 40, někdy i více, do hromadných hrobů. Jen ve výjimečných případech byli padlí důstojníci pohřbíváni samostatně. Vojáci, kteří podlehli svým zraněním později, byli zakopáváni v zahradách objektů, v nichž byly zřízeny lazarety, nebo do šachetních hrobů na obecních pozemcích. Důstojníci, zemřelí následkem utržených ran, byli pohřbíváni - pokud to situace umožňovala - na vesnických hřbitovech.

Hroby se okamžitě označovaly nejrůznějšími provizorními způsoby - do země zaraženou puškou, na které byla zavěšena čáka nebo přilba, primitivními kříži z větví či planěk plotů, pochvou křížem probodnutou bodákem, nebo jen symbolem kříže vyrytým v navršené hlíně rovu. Občas byl na hrobě uveden počet zde pohřbených a od jakých útvarů pocházejí. I když záhy došlo k označení hrobů ( nejméně 300) černými dřevěnými kříži, mnohé hroby své označení časem ztratily a byly zapomenuty, zvláště když tomu napomohl zájem uživatele pozemku, na němž se hrob nacházel.

Již v průběhu léta roku 1866 přijížděli na bojiště příbuzní padlých, aby vyhledali místo posledního odpočinku svých blízkých. V některých případech byli mrtví exhumováni a odvezeni rodinami do vlasti. Ještě v roce 1866 však bylo na bojišti zřízeno přes 20 křížů a pomníků z trvalého materiálu, které byly většinou věnovány padlým důstojníkům jejich příbuznými a přáteli.

Často bylo velmi obtížné až nemožné zjistit, ve které šachtě hledaný jedinec leží. Některé pomníky byly proto instalovány na místě zranění, či prokazatelně známého místa úmrtí. Mají proto symbolický charakter.

Od podzimu roku 1866 začalo bojiště díky zde zbudovaným pomníkům nabývat již své charakteristické podoby. K náhrobníkům věnovaným příbuznými padlých začaly přibývat i pomníky a kříže, a to především na hromadných hrobech, o jejichž vznik se postaral zejména pruský řád johanitů (hlavně v roce 1867). Často je na nich uveden pouze počet pohřbených, někdy s rozlišením armádní příslušnosti. O zachování památky svých padlých projevily zájem i státní instituce saského a pruského království.

Brzy po válce (především v letech 1867-68) vznikla rovněž značná část útvarových pomníků válčících stran. Jejich donátory jsou zpravidla důstojnické sbory jednotek účastnících se bitvy. Bývaly instalovány v místech, kde tyto útvary bojovaly respektive se zvlášť proslavily nebo osvědčily svou udatnost, obvykle v blízkosti hrobů, kde odpočívají jejich padlí příslušníci.

Jestliže zřizování hrobů jednotlivcům téměř zcela skončilo v době několika málo roků po válce, útvarové pomníky vznikají ještě desítky let po bitvě.

 

Komitét pro udržování památek z války roku 1866

S tím jak začal na bojišti vznikat co do rozsahu i kvality ojedinělý soubor vojenské funerální plastiky, začalo se ukazovat, že společné hroby padlých vojáků a několik desítek pomníků budou vyžadovat stálou péči a naopak nebude-li zřízena instituce, která by o tyto hroby a pomníky pečovala, budou postupně chátrat až nakonec úplně zaniknou.

Trvalo však ještě dalších 11 let, než vznikl spolek, který si vytkl za svůj cíl ochranu a udržování památek z války roku 1866 na královéhradeckém bojišti. Základ této organizace byl položen při památném honu, který se konal 16. listopadu 1888 v okolí Svíbského lesa. Účastníkem byl i setník v.v. Jan Nepomuk Steinský (* 1848 ve Smiřicích - + 1922 v Praze), který se roku 1866 jako příslušník rakouského 80. pěšího pluku účastnil bitvy u Hradce Králové a přišel v ní o pravou ruku. Při příležitosti honu byly prohlédnuty i pomníky zřízené padlým bojovníkům a bylo shledáno, že mnohé z nich jsou v neutěšeném stavu. Proto v následné debatě přivedl J. Steinský řeč na myšlenku zřídit komitét, který by dbal o udržování stávajících památek a o zřizování nových pomníků.

Dne 2. prosince 1888 došlo na ustavující valné hromadě k založení Komitétu pro udržování památek z války roku 1866, do jehož čela byl zvolen právě J. Steinský. Po příkladu Hradce Králové byly brzy založeny spolky také v Jičíně, Náchodě, Trutnově, v Novém Bydžově a dalších místech a brzy vzniklo také "Centrální komité" pro země koruny české. Při odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích byla zřízena nadace, díky které se financovaly všechny opravy pomníků prováděné žáky této instituce.

V roce 1891 spolek udržoval 227 pomníků ve více než 40 obcích. V následujících letech Komitét vyvinul nemalé úsilí, aby všechny památky byly řádně evidovány a označeny, průběžně udržovány a opravovány, vyhledávány hroby zaniklé a v neposlední řadě aby byly zřizovány i pomníky nové. Pro tento účel kontaktoval všechny vojenské jednotky, které dosud na bojišti nepostavily svým padlým příslušníkům pomník a byly vyzvány, aby tak učinily.

V roce 1898 bylo evidováno 319 pomníků, v roce 1901 rovné čtyři stovky a v roce 1912 již 419, z nichž každoročně Komitét opravoval kolem 50.

V období do vypuknutí první světové války vznikly všechny významnější pomníky a celý soubor nabyl v podstatě té podoby, jak ji známe dnes. Vedle pomníků vznikla i řada účelových zařízení sloužících především k podnícení turistického ruchu. K ochraně bojiště byl v roce 1894 postaven strážní domek na Chlumu, v roce 1899 k němu přibyla i 25 m vysoká rozhledna a téhož roku i restaurace. Do roku 1904 bylo provedeno první turistické značení bojiště, které bylo v roce 1936 upraveno do dnešní podoby.

Určitým vyvrcholením činnosti komitétu bylo postavení muzea války 1866 na Chlumu. Expozice výzbroje a výstroje armád bojujících v bitvě u Hradce Králové, zřízená díky darům členů komitétu a jejich příznivců, byla slavnostně otevřena 3. července 1936 u příležitosti 70. výročí bitvy. V témže roce vyšel na dlouhou dobu poslední obsáhlý průvodce z pera Josefa Simona.

Na počátku 50. let byl Komitét zrušen a znovu se jej podařilo obnovit až v roce 1990.

Více naleznete na komitet.1866.cz

Pomníky

V blízkém i vzdálenějším okolí muzea lze dnes navštívit více než čtyři stovky pomníků, jež představují zajímavou kolekci válečných památek přinejmenším evropského významu. Mezi nejvýznamnější patří v obci Chlum tzv. Baterie mrtvých , kostnice s pseudogotickým sarkofágem a mohutným litinovým křížem, kterou hlídají dva vápencoví lvi, pruský hřbitov, pomník rakouského I. armádního sboru nad tzv. úvozem mrtvých, hřbitov u kostela Proměnění Páně, monumentální mauzoleum s kaplí. V Rozběřicích pomníky u Šrámova kříže, sousoší zvané Deutschmeister na návsi u rybníka a skupina pomníků na Hejcmance.

Největší koncentrace pomníků se nachází v lese Svíb. Kromě stovky křížů s letopočtem 3/7 1866 nebo pouze 1866 a menších či větších pomníků patří mezi nejkrásnější pomníky polní myslivec u vstupu do lesa od Čistěvsi, pískovcový pomník umírajícího Římana na severním okraji a celá řada dalších praporních a plukovních pomníků převážně podél tzv. Aleje mrtvých a jihovýchodního okraje lesa.

Mnoho padlých a na následky zranění ze Svíbu zemřelých leží na vojenském hřbitově v Máslojedech. Další památníky bitvy se nacházejí ve více než třiceti obcích od Nového Bydžova a Hořic na západě až po Třebechovice na východě, a od Velichovek na severu až po Hrádek na jihu. V Probluzi, Dolním a Horním Přímu upomíná několik pomníků účast saské armády.