AAA

Armády - uniformy

 

Rakouská armáda

Řadová pěchota a pohraniční pěchota

Uniformy zohledňují jednak hodnosti, současně však také původ pluků. Zjednodušeně lze říci, že existovaly tři výchozí modely uniforem pěchoty a to řadová pěchota z německých oblastí (20 pluků),řadová pěchota z uherských oblastí (20 pluků) pohraniční pěchota (14 pluků).

Na hlavách nosila rakouská pěchota zvláštní čepici s kšiltem, zvanou čáko. Pěchotní čáko bylo černé, mělo řemínek k upevnění pod bradou . Vpředu byl kovový dvouhlavý rakouský orel. Na vrchu čáka byla kulatá odnímatelná kokarda. Čím vyšší hodnost měl voják, tím více bylo na čáku zlatých pruhů a šňůrek. Do boje se kokarda sundala a přes čáko se nasazovala černá pokrývka. V poli se čáko zdobilo dubovou větvičkou.

Pěchota byla vybavena kabáty s ležatým límcem se šesti knoflíky v 1 řadě – řadová pěchota měla bílé, pohraniční pěchota hnědé. Příslušnost k pluku byla vyznačena barevností límců, manžet a výložek (20 barev) a barvou knoflíků (stříbrné, nebo zlaté). Tyto kabáty však kvůli špatnému počasí během vlastní bitvy skoro nebyly k vidění. Rakouští vojáci dostali rozkaz obléci si šedý pěchotní plášť (bez označení hodnosti), který se jindy nosil stočený v bandalíru, nebo se zcela odkládal.

Řadová pěchota z německých oblastí (včetně českých zemí) nosila volné modré kalhoty s bílou linkou ve švu. Při pochodu je stahovali u bot kamašemi. Nosily šněrovací kotníkové boty. Řadová pěchota z maďarských oblastí nosila úzké modré kalhoty, které byly vpředu zdobeny pletenou černožlutou šňůrkou. Tyto kalhoty nosily zastrčené do šněrovacích střevíců. Pohraniční pěchota nosila úzké modré kalhoty podobné uherským, ale bez ozdob.

Další výbavou bylo křížové bílé řemení, na které se zavěšovala pochva s bodákem, taška na patrony a na roznětky. Na pochodu měl voják tornu z teletiny, kde nosil zbývající věci (misku na jídlo, osobní věci, střelivo), plátěný chlebník a skleněnou lahev na vodu.

Typickou zbraní pěchoty byla puška vzor 1854 Lorenz.

Vyšší důstojníci měli nárok používat koně. Nosili plášť s tmavším odstínem se 2 knoflíky navíc a s dlouhým rozparkem, který umožňoval jízdu na koni. Důstojníci měli v odnímatelné kokardě na čáku iniciály císaře FJI. Součástí výbavy důstojníků byla také osobní šavle v pochvě opatřená černožlutým střapcem. Jako zbraň měli perkusní pistoli Lorenz nebo revolver.
 

Rakouští polní myslivci a císařští tyrolští myslivci

Myslivci byli elitní a specializovanou součástí pěchoty. Prováděli průzkum, zahajovali boj a kryli ústup. Byli tedy vždy v první linii boje.

Na hlavě nosili rakouští myslivci černý plstěný klobouk s krempou. Kolem klobouku byla zelená šňůrka s ozdobou ve tvaru žaludů. Klobouk byl ozdoben černým kohoutím peřím. Nalevo byla mosazná ozdoba ve tvaru lesního rohu. Polní myslivci měli uvnitř lesního rohu číslo praporu, tyrolští myslivci tam měli vyobrazenu tyrolskou orlici.

Myslivci nosili šedomodrý kabát se zeleným vyložením, které určovalo příslušnost k jednotce. Na zlatých knoflících měli polní myslivci číslo praporu, tyrolští myslivci měli knoflíky hladké. Měli šedý plášť jako ostatní pěchota buď na sobě, nebo stočený v bandalíru případně ho zcela odkládali.

Měli černé křížové řemení, na které se zavěšovala pochva s bodákem (bodák myslivců se více podobal sečné zbrani, taška na patrony a na roznětky). Místo skleněné lahve se udržela tradiční dřevěná čutora.

Kalhoty byly také šedomodré, důstojníci u myslivců měli na kalhotách zelený lampas.

Jejich hlavní zbraní byl myslivecký štuc, nebo předem nabíjená karabina (puška s krátkou hlavní) systému Lorenz.

Rakouské jezdectvo

Dragouni

Dragouni byli vojáci, kteří jezdili na koni, ale způsob jejich boje se podobal pěchotě. Patřili k lehké jízdě.

Na hlavě nosili velmi černé kožené přilby se štítem vpředu i vzadu. Odzadu vystupoval z přilby hřeben. Na přední části přilby pod koncem hřebenu byl kovový dvouhlavý orel. Podbradník byl kožený, pokrytý mosaznými šupinkami. Důstojnická přílba byla zdobnější, na stranách hřebene byl mosazný lev bojující s hadem a podbradník byl pokrytý kovovými vavřínovými listy.

Měli tmavozelené pláště i kabáty. Pláště měly celou plochu límce a nárameníky v barvě pluku. Kabáty měly manžety v barvě pluku.

Tmavozelené kalhoty měly červené lampasy. Nosili do nohavic zasunuté jezdecké boty s ostruhami.
 

Kromě dalšího měli dragouni bílé řemení přes jedno rameno a plechovou  polní láhev. Na sedle měli brašny s osobními potřebami, pytel na oves, vědro na vodu a tašku na podkovy. Typickou zbraní byla těžká šavle vz.1861 s ocelovou pochvou a karabina (puška s krátkou hlavní). 
 

Husaři

Husaři byli tradiční maďarské jezdecké oddíly a dávali svou uniformou najevo svou příslušnost k Uhrám. Typickou výzbrojí husarů byla šavle a pistole. Patřili k lehké jízdě.
 

Na hlavě nosili husaři zvláštní čepici s kšiltem, zvanou čáko. Barva čáka nebyla černá, jako u pěchoty, ale odrážela příslušnost k plukům. Můžete najít několik barevných variant. Zvláštností na husarském čáku byla černožlutá šňůra se střapem s devíti bambulkami.

Místo kabátu měli kabátek zvaný atila s 5 řadami černožlutých poutek. Barva atily byla podle příslušnosti k pluku tmavě nebo světlemodrá.

Barva kalhot byla stejná jako barva atily, tmavě nebo světlemodrá. Výjimkou byl 1. pluk, v němž k tmavomodré atile patřily červené kalhoty. Upnuté kalhoty byly ozdobeny ve spodní části ornamentem podobným tomu, jaký používala řadová pěchota z území Uher.

Jezdecké boty byly zdobeny lemováním kolem vyříznutého okraje.

K další výbavě patřila například taška na 12 nábojů, kterou nosili husaři na řemenu přes levé rameno. Na sedle měli brašny s osobními potřebami, pytel na oves, vědro na vodu a tašku na podkovy. 

Důstojnická uniforma byla zdobnější s mnoha doplňky ve zlaté barvě.

Rozlišení se provádělo podle barvy atily, knoflíků a potahu čáky, výložky se u husarů nepoužívaly.

Huláni

Huláni svou uniformou vyjadřovali svůj polský původ. Byli nejmladší součástí rakouského jezdectva. Vznikli po prvním dělení Polska. Hlavní zbraní hulánů bylo kromě šavle a pistole především kopí.
 

Huláni nosili velmi zvláštní charakteristickou čapku ve tvaru přilby, na jejímž vrcholu byla prodloužená část ústící do čtvercového tvaru. Tento čtverec na vrcholu čapky byl obarven podle barvy pluku. Na levé straně čapky byla kokarda a žíněný ohon.

Měli tmavozelený kabát s červeným vyložením na hrudi a břiše, zapínaný na dvě řady knoflíků, které směřovaly mírně šikmo od ramen k břichu.

Součástí uniformy byly dále tmavozelené kalhoty s červenými lampasy, při jízdě v boji též černé návleky.

Na sedle měli brašny s osobními potřebami, pytel na oves, vědro na vodu a tašku na podkovy. 

Hlavní zbraní hulánů bylo kromě šavle a pistole především kopí, asi 2,5 metru dlouhé. U kopí je třeba podotknout, že již před válkou, roku 1865, bylo zrušeno používání černožlutého praporku, který býval upevněn v jeho horní části.

(Pokud se rozhodnete pátrat po vyobrazení rakouského hulána z roku 1866, můžete snadno narazit na zcela jinou uniformu. V případě uniformy hulánů se totiž chystala změna - byly již nařízeny uniformy nové, ty však měl pouze na rakousko-italském bojišti působící 13. pluk. Ten se ovšem v boji vyznamenal a bývá proto často v souvislosti s rokem 1866 vyobrazován. Tito huláni nosili světlemodré jednořadé kabáty s červenými výložkami s vykrojenými manžetami a 4 předními kapsami, světlemodré kalhoty zasunuté v černých kožených vysokých botách. Při bitvě měli dlouhou blůzu přes rameno. Na hlavě nosili tzv. tatarku, která měla čtvercové červené dýnko a byla zdobena orlím perem a černou beránčí kožešinou jako lemování. )

Kyrysníci

Kyrysníci se jmenují podle součásti výstroje, kterou ve starších dobách používali. Šlo o tzv. kyrys, což byl ve skutečnosti pozůstatek ze středověkého rytířského brnění. Jde o kovový nebo kožený kryt chránící trup a záda jezdce na koni. Kyrys byl jako neúčinný prvek v boji proti palným zbraním vyřazen z výbavy rakouského jezdectva již roku 1860. Kyrysníci se v této bitvě podobali svým způsobem boje a svou výbavou dragounům. Lišili se v podstatě jen barevností své uniformy a šlo především o tradici.
 

Na hlavě nosili velmi černé kožené přilby se štítem vpředu i vzadu. Odzadu vystupoval z přilby hřeben. Na přední části přilby pod koncem hřebenu byl kovový dvouhlavý orel. Podbradník byl kožený, pokrytý mosaznými šupinkami. Důstojnická přílba byla zdobnější, na stranách hřebene byl mosazný lev bojující s hadem a podbradník byl pokrytý kovovými vavřínovými listy. Stejnou přilbu nosili i dragouni.

Měli bílý kabát s bílými manžetami (tím se lišil od pěchotního kabátu). Na bitevním poli nosili také bílý dvouřadý plášť, který bylo možné nosit uchycený na očko kolem krku. Vzadu měl kabát dlouhý rozparek, který umožňoval jízdu na koni.

Kyrysníci nosili světlemodré kalhoty, do jejichž nohavic měli zasunuté vysoké jezdecké boty s ostruhami.

Měli bílé řemení, plechovou polní láhev, na sedle 2 brašny s osobními potřebami, pytel na oves, vědro na vodu a tašku na podkovy. Hlavní zbraní byla šavle v pochvě se střapcem, mohla být doplněná pistolí systému Lorenz.
 

Dělostřelci

Na hlavě nosili dělostřelci černé čáko (koženou čepici s kšiltem) podobné pěchotnímu, ale mosazný orel na čele měl na ocase štítek s číslem pluku a řetízek, který vedl do stran do malých lvích tlam. Kokarda vpředu na vrchu čáka nesla vždy monogram císaře FJI. Z kokardy byl veden ohon černých žíní, které se stáčely na levou stranu čepice.

Dělostřelci měli hnědočervený kabát s jednou řadou knoflíků s červeným ležatým límcem. Knoflíky z mosazi byly ozdobené zkříženým symbolem hlavně a rakety a třemi dělovými koulemi vespod. Nárameníky a manžety byly také červené. Během boje nosili šedý plášť podobný pěchotnímu, který měl ale delší rozparek.

Řadoví dělostřelci měli modré kalhoty s červeným lampasem, důstojníci u dělostřelectva pak měli šedé kalhoty s dvojitým červeným lampasem.

Další výstroj a výzbroj
Používali bílé řemení přes jedno rameno, na kterém byl nalevo zavěšený tesák. Velitel děla měl na řemeni uprostřed umístěnu ozdobu obsahující dělovou hlaveň. Vyšší poddůstojníci a důstojníci měli koně a lehkou šavli a pistoli s malou taškou na patrony.
 

Technické jednotky - ženisté a pionýři

Technické jednotky sestávaly s ženistů a pionýrů.

Ženijní jednotky vznikly spojením minérů (specialistů na práci s minami) a sapérů (příslušníků stavebního vojska, specializujících se na úpravy cest, zákopů a opevnění). Náplní jejich činnosti bylo připravovat podmínky pro hladký přechod vojska přes složitý terén, budovat a ničit opevnění a pečovat o funkčnost polního telegrafu.

Byli vybaveni nářadím tesařským i pro zemní práce.

Měli modré kalhoty a kabáty se světle červenými límci a manžetami. Pláště měli šedé, jako pěchota, nosili ale černé řemení jako myslivci. Důstojníci nosili černé pláště. Jako zbraň používali tesák a pušku.

Pionýři vznikli sloučením starších jednotek pionýrů a mostního sboru a náplní jejich činnosti bylo upravovat, případně i budovat cesty, stavět a bourat polní ležení a především stavět a bourat provizorní mosty.

Nosili šedomodrou uniformu, podobnou myslivcům, značení příslušnosti a hodnosti bylo zelené. Měli bílé knoflíky a černé řemení. Výstrojí jim bylo, podobně jako u ženistů tesařské nářadí a nástroje pro zemní práce.
 

Zdravotníci, nosiči raněných

Sanitní a zdravotnický sbor měl na starosti zajištění péče o raněné a nemocné vojáky. K jejich vybavení patřily kryté vozy.

Jejich tmavozelené uniformy neměly výložky, měli jen červený lem na límcích, náramenících a na kalhotách. Měli žluté knoflíky. Jejich řemení bylo černé. Byli vybaveni krátkou puškou pro zvláštní sbory a bodákem nebo tesákem. K jejich vybavení patřila zdravotnická brašna a nádoby s vodou. Důstojníci měli nárok na koně a nosili černé pláště.

Nosiči raněných v tmavozelených uniformách tvořili samostatnou jednotku v rámci armádních sborů.

 

Vozatajstvo – trén

Vozatajstvo zásobovalo armádu proviantem, pící, střelivem a veškerým dalším příslušenstvím nezbytným pro armádu.

Vozatajci oblékali stejnokroje shodné s dělostřelci.Lišili se od nich pouze modrým vyložením límců a manžet a bílými hladkými knoflíky. Mužstvo mělo popelavě šedé pláště, důstojníci černé.

Mužstvu nebyly přiděleny střelné zbraně. Kočí a vozkové byli vyzbrojeni tesáky vz.1862, mužstvo v sedle staršími typy vyřazených jezdeckých šavlí. Poddůstojníci měli jezdecké pistole vz. 1859.

 

Polní četnictvo

Bylo k ozbrojeným složkám jen volně přidruženo. V době války se vyčleněné útvary polního četnictva stávaly součástí armády v poli. U každého armádního  sboru byla četa pěších a četa jízdních četníků pod velením četnického důstojníka. Polní četníci vykonávali ordonanční službu ve štábu, u armádních a sborových velitelství, někdy také u divizía brigád.

Nosili tmavozelené kabáty , popelavě šedé kalhoty a pláště, bílé řemení. Kabát měl lemovky, manžety a výložky na límci z tmavočerveného sukna, kalhoty ve švech tmavočervenou lemovku. Na žlutých knoflících kabátu plochého tvaru bylo vytlačeno číslo pluku.

Měli dvojí typ kožené přilby, vz. 1850, který byl vyšší a vz. 1855 tzv. piklhaubna, na vrcholu s mosaznou špicí, vpředu s velkým císařským orlem, nesoucí na chvostu štítek s číslem četnického pluku. Kožený podbradník kryly mosazné šupiny.

Později byla přilba nahrazena upraveným mysliveckým kloboukem, který měl místo signální trubky s číslem praporu 7,7 cm vysoký odznak znázorňující kulový granát o průměru 2,9 cm s plamenem šlehajícím k pravé straně.

Odznak téhož typu se souměrným plamenem a granátem o průměru 3,1 cm zdobil příklop četnické sumky.

Četníci byli vyzbrojeni krátkými puškami Lorenz vz. 1854 a 1862 pro zvláštní sbory.

V černé kožené pochvě s mosazným kováním nosili u levého boku šavli vz. 1850.

Jízdní četnictvo mělo tutéž výzbroj a výstroj jako pěší, ale místo šavlí vz. 1850 nosilo jezdecké šavle vz.1861.

 

Pruská armáda

Zeměbrana

Vznikem zeměbrany se Prusko roku 1813 rozhodlo doplnit nedostatečný počet vojáků své profesionální armády. Zeměbranu (Landwehr) tvořili muži, kteří prošli pouze krátkým vojenským výcvikem a poté odcházeli do zálohy. Byli pak povoláváni k obraně místa, kde žijí, případně jako doplnění profesionálních armádních pluků během válečného konfliktu. Jde vlastně o zrození systému branné povinnosti, kterou známe i v našich podmínkách před vznikem české profesionální armády.

Příslušníci zeměbrany obvykle nosili uniformy jednotek, k nimž byli odvedeni, na hlavě však nosili čáko s vyobrazením zeměbraneckého kříže.

Pruská generalita

Pruské vojsko používalo dominantně jednotnou tmavomodrou uniformu a tmavě šedé kalhoty s lampasem. Samozřejmě, že uniformy generálů byly zdobnější, než uniformy řadových vojáků. Zdobily je například jemné pletené dracounové šňůry.

Typickou součástí pruské uniformy, generalitu nevyjímaje, byla také helma s kovovým hrotem na vrchu. Měla chránítko vpředu i vzadu, zepředu byla ozdobená kovovou pruskou orlicí, jež v drápech držela nápis: S Bohem pro krále a vlast. Této helmě se říkalo pickelhaube. Kovový hrot se dal sundat a místo něj nasadit ohon z koňských žíní, nebo peří.

Hodnost označovaly čtyřcípé hvězdičky.

Pruská pěchota

Pruská pěchota byla členěna na řadovou pěchotu a elitní pěchotu gardovou, která byla vystrojována a vyzbrojována tím nejlepším a nejnovějším vybavením.
Pluky pěchoty se označovaly jako granátnickémušketýrské fizilírské, šlo ale o dělení, které již bylo spíše reliktem dob minulých.

Typickou součástí pruské uniformy byla kožená přilba s kovovým špičatým hrotem německy zvaná Pickelhaube. Byla opatřena předním i zadním štítkem, okraje byly lemované plechem. U gardy bylo možné hrot odšroubovat a nahradit chocholem z koňských žíní. Vpředu na přilbě byla vyobrazena kovová královská orlice. V boji se používala polní čepice, byla plochá, modrá s červeným obvodem a bez kšiltu. Vpředu byl černo-bílo-červený znak.

Vojáci pruské pěchoty byli oblečeni do tmavomodrého kabátu, na kterém byla 1 řada žlutých hladkých oblých knoflíků, v menší míře se podle příslušnosti objevily i knoflíky bílé. Kabát měl stojatý límec a na něm byly červené výložky. Příslušnost určovala barva nárameníků a především na nich vyšívaná větší čísla pluků a menší čísla setnin. (Gardové pluky měly na červených výložkách dvojitý bílý prýmek, důstojníci gardových pluků měly nárameníky stříbrné s černou výplní.) Tmavošedý plášť se běžně nosil stočený do bandalíru přes levé rameno.

Kalhoty byly tmavě šedé s červeným lampasem a nosily se zastrčené v holínkách.

Vojáci nosili kožený opasek s mosaznou sponou, na které byla vyobrazena pruská koruna a nápis Bůh s námi. Na pásku byly dvě patronové tašky (každá na 20 nábojů) a hák na přilbu (kterou během boje vojáci z důvodu maskování odkládali a používali polní čepice). Granátníci a mušketýři měli pásek a patrontašky bílé, fyzilíři měli toto vybavení v černé barvě. Na zádech nosili vojáci tornu pokrytou telecí kůží. Byli vybaveni chlebníkem a polní lahví. K výbavě pěchoty patří také bodák a různé typy pěchotních tesáků.

Důstojníci měli přilby mírně zdobnější a nosili pás v černo-stříbrné barvě opatřený střapci. Podobné střapce měli důstojníci i na tesácích.

Hlavní zbraní pruské pěchoty byla zezadu nabíjená puška jehlovka (vzor 1841 Dreyse). Podrobnější informace o této pušce najdete v části „Zbraně“. 

 

Pruští myslivci a gardoví střelci

Pruští myslivci nosily koženou čapku (zvanou čáko) se štítkem vepředu i vzadu. U řadových myslivců byla vpředu kovová orlice, u gardových myslivců gardová hvězda. Na vrcholu čáky byla oválná kokarda s černým terčíkem. Polní čepice se podobala pěchotní, ale byla zelená.

Měli tmavozelený kabát, který byl vepředu opatřený červeným lemem. Na kabátě byly žluté knoflíky a na límci červené výložky (u gardových myslivců opatřené žlutými prýmky). Na náramenících bylo uvedeno číslo příslušného praporu.

Hlavní zbraní myslivců byla myslivecká jehlovka vz.1854 a bodák, vedle toho měli i tesák.

I gardoví střelci nosili tmavozelený kabát, který byl vepředu opatřený červeným lemem. Měl červené nárameníky a černé manžety na rukávech, na kterých byla zelená výložka a tři knoflíky.

Kalhoty měli tmavě šedé, na nohou pak nosili holínky. Na hlavě nosili černé kožené čáko s bílou gardovou hvězdou vpředu. Jejich typickou zbraní byla fyzilírská puška vz.1860.

 

Pruské jezdectvo

Pruské jezdectvo se dělilo na lehké (dragouni, husaři) a těžké (kyrysníci, huláni).

Dragouni byli vojáci, kteří jezdili na koni, ale způsob jejich boje se podobal pěchotě. Typickou zbraní byla karabina (puška s krátkou hlavní) a šavle.

Husaři byli původně maďarské jezdecké oddíly. Jejich válečné dovednosti vedli k tomu, že husary postupně zařadila do svého jezdectva většina armád, tedy i pruská. Přestože nešlo již o etnické Maďary, ve způsobu jejich oblékání se udržela tradice používat tradiční maďarské prvky. Typickou výzbrojí husarů byla šavle a pistole.

Huláni byli nejmladší součástí rakouského jezdectva. Vznikli po prvním dělení Polska. V jejich uniformách byla tak jako u husarů vyjádřena země jejich původu. Hlavní zbraní hulánů bylo kromě šavle a pistole především kopí, v pruském provedení opatřené černobílým praporkem.

Kyrysníci se jmenují podle součásti výstroje, kterou ve starších dobách používali. Šlo o tzv. kyrys, což byl ve skutečnosti pozůstatek ze středověkého rytířského brnění. Jde o kovový nebo kožený kryt chránící trup a záda jezdce na koni. Přestože si byli vědomi jeho neúčinnosti proti palným zbraním, z výstroje ho Prusové na rozdíl od Rakušanů nevyřadili. Hlavní zbraní kyrysníků byla šavle.

 

Dragouni

Dragouni byli vojáci, kteří jezdili na koni, ale způsob jejich boje se podobal pěchotě. Typickou zbraní byla karabina (puška s krátkou hlavní) vz.1857 a šavle. Poddůstojníci měli místo karabiny pistoli.

Součástí pruské dragounské uniformy byla přirozeně kožená přilba s kovovým špičatým hrotem německy zvaná Pickelhaube. Byla opatřena předním i zadním štítkem, okraje byly lemované plechem. Během boje měli také polní čepice a to modré, zdobené okolkem podle barvy pluku.

Pruští dragouni nosili modré kabáty s jednou řadou knoflíků, které měly manžety se dvěma knoflíky a lemem v barvě pluku.

Dále nosili šedé kalhoty natažené přes boty a bílé řemení.

Husaři

Husaři byli původně maďarské jezdecké oddíly. Jejich válečné dovednosti vedli k tomu, že husary postupně zařadila do svého jezdectva většina armád, tedy i pruská. Přestože nešlo již o etnické Maďary, ve způsobu jejich oblékání se udržela tradice používat tradiční maďarské prvky. Typickou výzbrojí husarů byla šavle a buď pistole nebo karabina (krátká puška).

Řadoví husaři nosili černé čepice z tulení kůže, důstojníci nosili o něco světlejší podobné čepice z vydří kůže.Tyto čepice byly opatřeny šňůrou, která se připevnila pod límec kabátu, aby husaři čepici během boje neztráceli. Čepice byla opatřena oválnou kokardou, někdy i chocholem z koňských žíní a podle příslušnosti k řadovým jednotkám buď zvlněnou stuhou s nápisem, nebo u gardových husarů hvězdou, u tělesných husarů také umrlčí lebkou.

Měli zdobený kabátec v barvě svého pluku zvaný atila, který se zapínal na poutka. Kalhoty byly šedé a měly červený lampas.

Nosili také typické husarské tašky, u důstojníků červené a zdobené, u mužstva černé.

 

Huláni

Pruští huláni nosili čapku, která vycházela z polské tradice (takzvaná konfederatka), byla však ozdobena u řadových hulánů orlicí a u gardových hulánů gardovou hvězdou. Při slavnostech doplňovali čapku o chochol z koňských žíní. Měli také polní čepice podle pěchoty - ploché, modré s červeným obvodem a bez kšiltu.

Měli tmavomodrý kabát se dvěma řadami knoflíků, které se sbíhaly k sobě. Kovové nárameníky měly tvar půlměsíců a shodovaly se s barvou na dýnku čapky, límce měly stejnou barvu jako manžety.

Huláni nosili šedé kalhoty s červeným lampasem.

Jejich výzbrojí byla pistole, šavle a především pro hulány typické kopí s černobílým praporkem.

 

Kyrysníci

Kyrysníci se jmenují podle součásti výstroje, kterou používali. Šlo o tzv. kyrys, což byl ve skutečnosti pozůstatek ze středověkého rytířského brnění. Jde o kovový nebo kožený kryt chránící trup a záda jezdce na koni. Přestože si byli vědomi jeho neúčinnosti proti palným zbraním, z výstroje ho Prusové na rozdíl od Rakušanů nevyřadili. Dále byli vyzbrojeni perkusní pistolí vz.1850 a palašem (rovnější variantou šavle, vhodnou k bodnému útoku).

Nosili přílby s hrotem a předním a zadním štítkem zvané pickelhaube, které byly z oceli a lemovaní bylo mosazné. U řadových kyrysníků byla vpředu na přílbě orlice, u gardových hvězda. Hrot se dal nahradit pro slavnostní příležitosti ozdobnou variantou s ohonem z koňských žíní. Jako ostatní pruské oddíly, měli i kyrysníci čepice (bílé, lemované barvou pluku), které používali v poli namísto přilby.

Kyrysníci nosili bílý kabát zapínaný na spony, šedé kalhoty s červeným lampasem.

Gardoví kyrysníci měli vysoké boty s nohavicemi kalhot uvnitř, řadoví kyrysníci měli polovysoké boty a nohavice kalhot šly přes ně.

Náboje nosili v malé tašce na bílém řemeni přes levé rameno.

Dělostřelci

Pruští dělostřelci nosili černou přilbu s kovovou orlicí vpředu, která se podobala přilbě pěchoty, zvané pickelhaube, byla ale opatřená koulí namísto špičatého hrotu. Tato kule se dala odendat a nahradit ozdobným chocholem z koňských žíní. Během boje měli také polní čepice a to modré, zdobené černým okolkem.

Dělostřelci měli kabát v tmavě modré barvě s červeným lemem vpředu a jednou řadou žlutých knoflíků. Manžety, límce a výložky měly černé s červeným lemováním. Na náramenících měli žlutě vyšitá čísla pluků.

Kalhoty byly tmavě šedé s červeným lampasem.

Nosili bílé řemení. K výbavě mužstva patřila také torba z telecí kůže a tesák.

Jízdní dělostřelci měli navíc pistoli a šavli.

Pionýři

Úkolem pionýrů bylo upravovat, případně i budovat cesty, stavět a bourat polní ležení a především stavět a bourat provizorní mosty.

Součástí pruské pionýrské uniformy byla samozřejmě kožená přilba s kovovým špičatým hrotem německy zvaná Pickelhaube. Byla opatřena předním i zadním štítkem, okraje byly lemované plechem. Během boje měli také polní čepice a to modré, zdobené černým okolkem.

Nosili tmavomodrý kabát s černými výložkami s červeným lemováním a červenými manžetami. Na kabátě měli bílé knoflíky. Na náramenících měli řadoví pionýři žlutě vyšitá čísla pluků, gardoví pionýři pak bílé prýmky. Řadoví pionýři měli ještě předovky Minie, ráže18mm pro expanzní střely, gardoví pak zkrácené jehlovky jako pruští myslivci (krácená myslivecká jehlovka - pionýrská jehlovka vz.1865). Vedlejší zbraní byl tesák opatřený pilovými zuby.

Pruští zdravotníci, nosiči raněných

Ošetřovatelé a nosiči raněných u Prusů již byli označeni červeným křížem, neboť Prusko na rozdíl od Rakouska vstoupilo do ženevské konvence.

Péči o raněné zajišťovaly také řádové sestry z Pruska.

 

Trén – vozatajstvo

Oblékali tmavomodré kabáty se žlutými knoflíky. Kabát měl vpředu bleděmodrou lemovku, rovněž výložky límce, nárameníky a švédské manžety byly z bleděmodrého sukna. Šedé kalhoty měly červenou lemovku. Polní čepice byly tmavomodré s okolkem a lemovkou bleděmodré barvy.

Důstojníci nosili pěchotní přilby, mužstvo kožené myslivecké čáky. U řadových praporů zdobila čáky i přilby žlutá řadová orlice. Gardový prapor měl dvojí znak: na čákách mužstva bílou gardovou hvězdu na důstojnických přilbách gardovou orlici. Navíc odlišovaly příslušníky gardového praporu od řadového vozatajstva obvyklé prýmky na límci a manžetách, bílé u mužstva, stříbrné u důstojníků.

Trén byl vyzbrojen vyřazenými zbraněmi starších vzorů, např. pěchotní šavlí vz. 1816.

 

Četnictvo

Pořádkovou a bezpečnostní službu vykonávalo tělesné četnictvo (Leibgendarmerie) a jemu podřízené štábní hlídky (Stabswachen).

Četnickou uniformu tvořil tmavozelený kabát s červenou lemovkou, žlutými knoflíky a žlutými prýmky na světlomodrých manžetách a límci. Kalhoty byly tmavě šedé se širokými světlomodrými lampasy.

 Niklovaná přilba s gardovou hvězdou se podobala – až na odlišný tvar čelního štítku – přilbě kyrysníků. Pobočnou zbraní byla šavle vz. 1826/35.

Zaválky podléhaly četnictvu jízdní i pěší štábní hlídky, určené k ochraně různých armádních velitelství.

 

Organizace saské armády

Saská armáda ustoupila na území Rakouska a postavila se v bitvě u Hradce Králové po jeho boku. Saská armáda byla nepoměrně menší, než armády Pruska a armáda Rakouska. Celkem čítala 26 400 mužů. Z toho:

pěchota tvořila 19 000 mužů,
jezdectvo 2600 mužů s celkovým počtem 7 500 koní,
dělostřelectvo 2000 mužů s celkovým počtem 58 děl,
pomocné sbory 2800 mužů.

Vybavení saského armádního sboru se podobalo rakouskému. Používali pušky předovky.

Generalita

Generalita a důstojníci štábu měli uniformy tmavomodré s červenou lemovkou. Na límcích a manžetách ohnivě červené výložky, lemované zlatými portami. Důstojnické portepé tvořila stříbrná, zeleně melírovaná stuha a stříbrný třapec vyplněný uvnitř zeleným hedvábím.

Důstojníci nosili kord vz. 1862.

 

Pěchota

U pěchoty byla základní barva kabátu, kalhot a čepice jasně modrá, lemování červené. Vyložení límce, rukávových manžet a okolku čepice se řídilo podle brigád: I.brigáda měla barvu červenou; II.brigáda žlutou; III: brigáda černou a IV. Brigáda (tělesná) žlutou. Na červeně lemovaných náramenících bylo vyšito červené číslo praporu, tělesné brigády převýšené korunkou. Kabáty byly jednořadové, límce stojaté.

Saská pěchota nosila v době míru černé plstěné čáky podobné rakouským. Vpředu byla upevněna osmicípá paprsková hvězda se saským královským znakem, nad ní bělozelená (stříbrozelená) kokarda. Do války však pěchota nastupovala v plochých čepicích s koženým štítkem a podbradníkem. Látka na čepicích i lemovky odpovídaly barevně stejnokrojům, barva okolku se různila podle výložkového sukna.

Černý opasek se zapínal hladkou mosaznou sponou. Na opasku byla vpředu zavěšena černá kožená sumka na náboje, u levého boku závěs pro tesák s bodákem. Na srstnaté torbě bal nahoře řeminky připoután svinutý plášť popelavé barvy. Na pravém boku měl voják polní lahev a plátěný chlebník.

Kalhoty měly nohavice zastrčeny do holínek, které byly do poloviny lítek.

Pobočnou zbraní I., II. a III. Brigády byl tesák vz. 1845. Tělesné brigádě sloužily za pobočné zbraně francouzské briquety vz. AN IX nebo XI (1800 – 1, 1802 – 3).

Myslivci

Nosili tmavozelené kabáty s černým stojatým límcem a černými manžetami. Kabát měl červenou lemovku, která u důstojníků vroubila celý límec , u mužstva pouze jeho spodní okraj.Na červeně lemovaných náramenících bylo červené číslo praporu. Temně šedé kalhoty s červenou lemovkou se jako u pěchoty zasunovaly do holínek. Měli tmavozelené čepice jako u pěchoty s černým okolkem. Další výstroj byla totožná s pěchotou, pobočnou zbraní byl tesák vz. 1845.

Jízda

Sasko mělo jednotnou jízdu. Měla chrpově modré stejnokroje s bílou lemovkou, zapínaný sponami a háčky. Zapínání bylo kryté , okraje přednic byly zdobeny širšími bílými prýmky , které protínaly dva úzké proužky v plukovních barvách. U gardových jezdců, jejichž výložkové sukno bylo bílé, byly tyto proužky jasně modré Barva límců a manžet rozlišovala jednotlivé pluky.

Na hlavách měli vysokou přilbu s hřebenem. Byla podobná rakouské jen v základních rysech.

Jízda byla vyzbrojena karabinou  zadovkou vz. 1865. Jezdec ji měl zavěšenou na širokém bílém řemenu přes levé rameno. Ve výzbroji rovněž měli dlouhou jezdeckou šavli vz. 1831.

Dělostřelectvo

 Dělostřelectvo pěší i jízdní mělo tmavozelené kabáty a temně šedé kalhoty.Kabáty se zapínaly žlutými knoflíky. Lemovka červená, na límci a manžetách červené výložkové sukno , řemení černé.

Na hlavách měli pěší dělostřelci ploché polní čepice ze zeleného sukna s červeným okolkem. Jízdní dělostřelectvo nosilo naproti tomu přilbu bavorského typu s černým zaobleným hřebenem , tzv, „housenkou“. Přilby s červeným hřebenem patřily trubačům jízdního dělostřelectva.

Jízdní dělostřelci byli vyzbrojeni jezdeckou šavlí vz. 1849. Pěší dělostřelci měli tesák vz. 1845. Torby byly stejné jako pěchotní, připevněné na opěradle u kolesny.

Pomocné oddíly

Pionýři měli stejné uniformy jako pěší dělostřelci. Lišili se jen bílými knoflíky na kabátech.

Vozatajstvo mělo jasně modré stejnokroje s červenou lemovkou a černými výložkami.

Tyto jednotky byly vyzbrojeny karabinou předovkou. Pionýři měli tesáky, trén starší typy šavlí.

Příslušníci sanitního sboru nosili chrpově modré kabáty a tmavošedé kalhoty. Výložky černé s červeným lemování.